Testík - Jste dobrodružní?

Test odhalí, zda máte dobrodružného ducha:

(sčítejte body za vašimi odpověďmi)

Máte si koupit nové kolo. Jaké si vyberete?

• Horské kolo, to je dobré i do terénu................................................3
• Galusku, pro silnici se na něm jede nejlehčeji............................................1
• Klasické silniční kolo je pro mne nejideálnější.......................................2

Jedete vlakem, vaše kamarádka si právě odskočila na WC a vy zjistíte, že se již blíží stanice, kde vystupujete. I když na ni ťukáte, že by si měla pospíšit, nekoná tak. Už je slyšet skřípění brzd, jak zakročíte?

• Vytáhnu ji odtamtud, i kdyby měla mít kalhoty dole a v ruce toaletní papír......................................2
• Nechám ji ať si uleví a klidně s ní pojedu až do Tramtárie............................................3
• Vystoupím bez ní................................1

Co si představíte pod pojmem "dobrodružný víkend s přítelem/přítelkyní"?

• Milostné hrátky v posteli.....................1
• Pouť a ty nejbizarnější atrakce..........2
• Jet někam do divočiny na "konec světa".................................................3

Jaký druh filmu (samozřejmě s happyendem) by jste nejradši prožili?

• Horror................................................3
• Romantický........................................0
• Komedie.............................................1
• Akční.................................................2
• Historický...........................................4

Jaký úkaz na obloze by jste nejraději viděli?

• Padající hvězdu...................................1
• Zatmění slunce....................................2
• Oblohu z Marsu...................................3

Kterou denní dobu máte nejradši (bez závislosti na činnosti, co v tuto dobu provozujete)?

• Poledne..............................................2
• Noc.....................................................3
• Ráno...................................................1

Jakou věc by jste nepostrádali na dovolené?

• Mobilní telefon....................................3
• Budík..................................................1
• Knížku................................................2

Jeli by jste někam na "lehko" (bez zavazadel)?

• Ne.......................................................1
• Určitě bych to zvládl /la.......................3
• Maximálně na jeden den.....................2

Máte doma uspořádat pohoštění pro přátele. Co za jídlo by jste jim připravili?

• Určitě bych využil /la gril.....................................2
• Objednám pizzu nebo udělám něco rychlého.....1
• Připravím nějakou specialitu cizí kuchyně..........3

(vyhodnocení níže)

Kožichy už nejsou v módě

Moje šaty pouštím k vodě,

kožichy už nejsou v módě.

Hustý kožich teď již nefrčí!

V čem mne páník asi vyvenčí?

Ostříhat se jako naháč?

Nebo rifle jako sekáč?

Nebo svetřík od babičky

- k němu se hodí botičky.

Chtělo by to stylistu,

co mě změní od listu.

Budu jako z katalogu pro 

rozmarného penzistu!

Nabízíme koťátka

!Všechna koťátka již v nových rodinách!

!!Nezoufejte, za 3 týdny budou nová koťátka na prodej!!
Nabízíme  3  krásná měsíční koťátka!
Nabízíme 1 krásné měsíční koťátko Pralinku!
Jsou zdravá, nejen díky pečlivé mamince a starostlivosti páníčků. Mají moc heboučký kožíšek, ráda si hrají a kolektiv (ať už kočičí nebo lidský) přímo zbožňují.
Mohou být jak v bytě, tak na zahradě. Jsou velmi čistotná a vždy chodí do bedýnky  - nikdy u nás neudělali hromádku neštěstí!
Potěší každého a přitom jsou nenáročná!

Pokud by se Vám nějaké koťátko zalíbilo a právě Vy by jste si s tímto dárečkem chtěli udělat radost, kontaktujte prosím na eliskamoravcova@seznam.cz  a dozvíte se podrobnosti.
Popřípadě můžete použít i mojí druhou emailovou schránku eliskamoravcova@gmail.com - také funkční

Malý Rošťák

  Je to celkem obyčejný příběh jednoho nejmenovaného koťátka, ale přesto se určitě najde nějaký čtenář, kterého bude zajímat a třeba se z něj i poučí.

  "Již dlouho jsme se rozhodovali, zda si nepořídit do našeho domečku nějaké zvířátko, aby obveselovalo náš celkem tichý a monotónní život. Největším kandidátem byla samosebou kočička a pejsek. Nakonec jsme zvolili radši první možnost, protože nemůžeme přeceňovat naše síly, když žádné zkušenosti s pejsky nemáme. Kočička je na rozdíl od pejska samostatnější a tudíž méně náročná na péči.
  Jednoho dne jsme jeli na zvířecí tržnici vybrat si nějaké to koťátko. Moc velký výběr tam nebyl, ale přesto nás hned od začátku zaujalo maličké šedé koťátko - jak se později ukázalo, byl to kluk. Vypadal skvěle, udávající páníčkové se o něj určitě dobře starali. Měl hedvábně lesklý kožíšek, zdravé bílé zoubky a nezatrhané drápky.
  Za symbolickou cenu jsme ho hned dostali. Tato koupě byla jak pro nás, tak i pro původní páníčky dobrá, protože bylo vidět, že si zjevně oddychli - "Asi měli těch koček moc." říkali jsme si.
  Koupila se krásná hnědá kočičí přepravka a koťátko se v ní vezlo autem až tam, kde bude jeho nový domov. V autě se docela docela bál - možná jízdy, možná nás. Když jsme ho totiž vyndávali z auta, všimli jsme si malého mokrého fleku na potahu.
  Přes všechna úskalí si nakonec kocourek Rošťák doma zvykl, přestal se bát a jedl s chutí. Ze začátku sice dělal všude loužičky a "páchnoucí překvapení", ale brzy s tím sám od sebe přestal - možná na to mělo vliv naše kárání a snažení se ho naučit na píseček. Dokonce jsme mu zřídili ve dveřích "kočičí dvířka", aby mohl chodit udělat potřebu, když zrovna nebudeme doma a tím se vyvarovat loužičkám a hromádkám kvůli tomu, že to prostě nevydržel.
  Ale jedna záhada nám stále vrtala hlavou. Kupovali jsme Rošťákovi plno kočičích hraček, ale jakmile jsme ho nechali chvilku samotného, hračky záhadně mizeli. Hledali jsme je všude, pod nábytkem, v dekách, pod polštáři, za závěsy i v jeho pelíšku.
  Takto schovávání hraček pokračovalo a bylo čím dál častější a rychlejší. Rošťák byl ale číslo!
  Dokonce se volalo naší známé, co byla psycholožka. Ale ta nám řekla, že nám neporadí, zvířata se chovají jinak než lidé. Ale kdyby to bylo třeba malé dítě, které ale už umí chodit, tajně by ho sledovala.
  Tak jsme si sedli na křeslo a střídali se na stráži, ale i když jsme se později i schovávali, Rošťák stejně věděl, že tam jsme - cítil nás.
  Až mne jednou napadlo, že by "hlídač" měl změnit svůj pach. Tak se koupila nějaká voňavka nepodobná těm naším a pořádně jsem se s ní polila. Tak jsem poslala Rošťákovi nějakou hračku - přikoulela jsem ji z jiné místnosti dveřmi, aby nepoznal, že jsem si změnila vůni.
  Čekal až se barevná chrastící kulička dokoulí a pak si s ní začal hrát. Po asi půl hodině hraní počalo náhlé ticho, byly slyšet pouze kočičí krůčky a občasné mimovolné zachrastění - "To si určitě vzal do zubů tu hračku a šel ji schovat!" říkala jsem si "Hlavně ho nesmím vyrušit!"
  Pomalu jsem zacouvala za dveře koupelny a pozorovala klíčovou dírkou, co bude dál.
  Rošťák se takřka plížil, všude se ohlížel a čichal, zda není na blízku nepřítel, který by mu mohl vzít kořist. Přímo před dveřmi do koupelny se zastavil, zatajila jsem dech a ani se nehnula. Přišel na mne?
  Pustil kuličku na zem a odešel ke kočičím dvířkům ven. Za chvilku se vrátil, popadl kuličku a odnesl jí někam ven.
  Chvilku jsem počkala než bude "vzduch čistý". Pak jsem vyrazila potichu ven. Nejdřív jsem nemohla Rošťáka najít, ale nakonec jsem ho objevila na písečku kam chodí na záchod. Zrovna něco zahrabával. Avšak jak mne zahlédl, utekl pryč do domu.
  Vypadalo, že už jsem ho prokoukla, jen jsem se musela poradit s ostatními, zda je to vůbec možné.
  Další den jsme se shromáždili u místa činu a chvíli se dohadovali kdo do toho písku hrábne. Samozřejmě to padlo ne mne, protože já jsem si to prý vymyslela, takže rizika ponesu já.
  A jestli to tam bylo? No jasně, snad úplně všechny hračky. Stáří zahrabání se dalo poznat nejen podle hloubky, ale i podle toho jak moc byl písek ztvrdlý.
  Ptáte se, co jsme s tím udělali? Prostě jsme zase odendali kočičí dvířka a museli jsme hold občas přetrpět tu jednu loužičku."

Kočka v pizzerii

 Tento příběh je zcela vymyšlený, pouze jsem se inspirovala jednou kočkou, co opravdu bydlí v pizzerii.

  Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je kočka Berta, která nemá jeden drápek na pravé přední tlapce.
  Berta je jako mnoho ostatních koček žijících na ulici odkázána na zbytky jídel od hodných lidí. Znáte to, kočičí smečky a jejich neustálé rvačky o území i partnerky, tmavé úzké uličky, noční mňoukání, ze kterého někdy lidem běhá mráz po zádech, ale také mnoho parazitů a nemocí.
  V takovém prostředí Berta nežila vždycky, bydlela u jedné hodné staré paní asi rok. Jenže ta hodná paní jednou odjela bílým červeně blikajícím autem a už nikdy se k Bertě nevrátila. Do bytu bývalé paničky se nastěhovali noví lidé. Berta se snažila na sebe upozorňovat, jak se jen dalo, ale nikdo se jí nevěnoval. Za pár dnů Bertu přestali krmit i zbytky jídla a vyhnali jí pryč, protože jedno z člověčích mláďat mělo na kočky alergii.
  Asi 2 roky se Berta toulala různě městem, pak narazila na pána, spícího na hromadě páchnoucích dek - bezdomovce. Když zrovna měl bezdomovec jídla na rozdělení, dal drobet i Bertě. Zůstali spolu měsíc, pak nastala zima. Bezdomovec onemocněl a - snad to bylo horečkou - chtěl Bertu chytit a upéct na ohni. Berta se ještě chvíli kolem bezdomovce s určitým odstupem motala.
  Jednou se Bertě podařilo nalákat toho ubohého bezdomovce až k nějakým lidem před dům. Ti ho vzali domů, ale bez Berty. Berta každý den chodila ke dveřím a pod okna, čekala až se její pán vrátí.
 Když byl pán skoro zdravý, museli lidé, u nichž bydlel někam na pár hodin odjet. Až byl "čistý vzduch" pustil pán Bertu do domu a dal jí nějakou masovou konzervu. Berta byla šťastná a přála si, aby to tak vydrželo stále.
  Hodiny ubíhali a až bylo slyšet motor auta vracejících se majitelů domu, musela Berta rychle pryč.
  Majitelé domu se vrátili a v rukou nesli krabice vonící nějakými dobrůtkami - pizzami. Mluvili o nějaké slavnosti a strašně se zlobili, protože prý dorazila méně než polovina hostů a že mají proto velké zbytky. Dohadovali se, co s tím budou dělat.
  V domě krabice položili na stůl a nabídli je bezdomovci s výrokem, že asi celý týden nebudou nic jiného jíst než pizzu. Na poprvé se do pizzy pustili s velkým nadšením, ale po pár dnech jí majitelé domu nechtěli ani vidět. Chtěli jí darovat nějaké restauraci nebo nějakým lidem, ale nikdo tak starou pizzu nechtěl.
  Bezdomovci pizza stále chutnala, ale kdyby jí jedl sám, nespořádal by ji ani za týden. Tak když se majitelé domu nedívali, dal pizzu Bertě - ta se oblizovala, ale nezdálo se jí to až tak dobré - není divu, pizza už nebyla křehká, navíc byla studená. Tentokrát si majitelé domu Berty nevšimli.